4. ledna 2010 v 23:06 | Wěika
|
_ čistě moje výroba
Že jsem nepsala, vymlouvala jsem se na nedostatek času.
Chyba.
Omyl.
Nedostatek času nebo inspirace? Pcha?! Bé je správně. Nevím, jestli jsem si to nechtěla jen připustit, nebo jsem o tom nevěděla vůbec. Pravdou je, že dnešní okolnosti už mne nenechaly chladnou a s nastřádanými emocemi z posledních... - bojím se napsat měsíců, ale asi to tak bude - několika mnoho měsíců mne donutily se vyprázdnit. Řečeno obrazně - vlastně když přimhouříte oči, ta černá písmenka vytvoří na obrazovce různé obrazce... - Řečeno a vytvořeno obrazně obrazně!
Co tedy říct k samotnému "dílu". Kdo bude hledat, najde si tam hlubší smysl. Předpokládám, že kdybych to chtěla po 20 lidech, najdou si tam 20 různých myšlenek - pokud se jim bude chtít hledat.
Já sama tomu úplně nerozumím - nadruhou stranu chápu vše docela přesně!... Spor.... je fascinující.
Snad vás to bude fascinovat. A i kdyby ne, přinejmenším budete obohaceni alespoň minimálně. Buď potěšeně obohaceni nebo zklamaně obohaceni.
Ať už kladně, či záporně - vyjádřete se, zajímá mě to.
Ať žije spor.
Poklidně kráčel cestou domů. Tak všední cestou, jak si jen člověk dovede představit. A přece bylo něco jiné. Jen pro něj. Cítil něco navíc a zároveň něco důležité chybělo. Míjel zvuky motorů aut a pouštěl je dál. Nechal burácející chrčení proplout kolem, aniž by se ho jakkoli dotklo, stejně jak to dělal i se smíchem, nadávkami či zkrátka jen hlasitým vyprávěním kolemjdoucích. Všechno jej míjelo. A on to nechytil jednou jedinou nervovou buňkou.
